Peníze na stromech nerostou

Peníze nerostou na stromech, ani na účtech firem. Peníze emitují banky a není na tom nic divného, bylo to tak vždy a jinak to zatím není ani možně. Na trhu se peníze pouze přelévají. Aby se mohly přelévat, musí jich být dostatek.

Na trh se peníze dostávají převážně úvěrem (99%). Dlužník peníze na trhu utratí a začnou v ekonomice kolovat (zprostředkují směnu). Peníze na trh se v nepatrné míře dostávají i dalšími způsoby, které lze při úvahách zanedbat (centrální banka a stát). Množství peněz uváděných na trh reguluje centrální banka. Hlavními nástroji jsou povinné minimální rezervy a úroková sazba. CB se snaží řídit příliv peněz do ekonomiky (ve rostoucí ekonomice peníze musí přibývat). Úlohou bank je odhadnutí reálnosti záměrů vedoucích k vytvoření prodejné nadhodnoty dlužníkem. Dlužník je ekonomicky nucen produkovat nadhodnotu, pokrývající dluh i úrok. Na trh se proto v optimálním případě dostává přesně tolik peněz, kolik jich je pro uskutečnění směny produktů potřeba. V takovém případě je inflace 2 až 3 procenta a úměrně s růstem produktivity přibývají produkty i peníze nutné na jejich směnu.

Z monetárního hlediska jsme dnes v krizi likvidity. V některých podstatných částech trhu chybí peníze pro uskutečnění směny. Centrální banky se snaží stimulovat „tisk“ peněz, ale na zadrhávajícím se trhu reálné ekonomiky se to vůbec neprojevuje. Japonsko tiskne jak o život, je nejzadluženější zemí a přitom Japonci bojují s deflací a JPY posiluje.

Problém je strukturální. Množství peněz protékajících přes mzdy a sociální příjmy neroste. Z těchto příjmů však plyne primární poptávka, která proto také neroste. Roste však nabídka, v důsledku investic z doby kdy rostla. Nadprodukci nelze prodat a omezuje se proto výroba, propouští se. Následkem je další pokles maloobchodního trhu.

Pozn.: Růst cen v ČR je důsledkem dumpflace. Ceny rostou v důsledku vyšších daní a zneužívání monopolního postavení.

Neexistuje žádný problém s přebytkem peněz. Neexistuje ani problém s nedostatkem zboží. Téměř ve všech oblastech trhu je větší nabídka než koupěschopná poptávka.

Zásadní problém je, že stávající ekonomický „mechanismus“ se dostal do stadia, kdy už nelze komu půjčit. Na trh se proto nedostávají další peníze a poptávka logicky klesá. S rostoucí produktivitou proto roste i nezaměstnanost. Když na trhu není víc peněz, nemůže se prodat ani víc produktů.

Když centrální banky kvantitativně uvolňují, také se na některých trzích nic nezmění. V USA a Evropě si peníze rozdělí banky a investují je v jiných regionech, kde lze lidi ještě zadlužit a připravit o majetek. I když FED odkup dluhopisů za natištěné USD stále opakuje, na spotřební trh v USA nemá kvantitativní uvolňování téměř žádný vliv. I když je „tisk“ peněz větší, než by odpovídalo růstu produktivity, nezpůsobuje na maloobchodním trhu inflaci. Rostou pouze ceny akcií a investic (i cena zlata) v rozvojových zemích. Očekávaná inflace je „exportována“ do Číny.