Tekutý počítač

Šířit informace mě baví. Sestrojení tekutého počítače je nutnou fází dalšího vývoje. Doufám, že si zveřejněné informace nedá nikdo patentovat, aby kvůli svým ziskům zpomalil vývoj Vesmíru na Zemi.

Počítač je tvořen množinou zcela totožných nanostruktur (zrn), která jsou nalita (nasypána) do nádoby. Zrno má formu pravidelného mnohostěnu (např. dvanáctistěn). Jednotlivé plochy jsou vodivými oddělenými kontakty. Vnitřní polovodičová struktura umožňuje vytvářet téměř libovolná propojení kontaktních ploch. Optimální je průhledné zrno, obsahující alternativně svítící bod, čtyři přepínatelná logická hradla, minimálně 144 bitů paměti a referenční oscilátor.

Po nasypání zrn do nádoby jsou zrna ve vzájemném kontaktu pomocí vnějších stěn. Do zrn lze vložit (ponořit) libovolné kontakty z vodivého materiálu (jakýkoliv konektor nebo i utržené dráty). Zrna vodivé plochy obklopí a můžeme je naprogramovat pro potřebná spojení. Mezi kontakty a dotýkáními se zrny jsou vyměňovány informace (frekvenční signály).

Naprogramováním zrn vzniká základní hardwarová konfigurace (zrna vytvoří propojené struktury). Programování probíhá formou frekvenčních impulsů vyšší frekvence než je referenční. Nižší frekvence jsou použity na procesování (informace které jsou počítačem zpracovávány).

Programování zahrnuje další dimenzi, protože je programována i struktura hardware, kterou je možné v průběhu operací měnit. Programování základní konfigurace spočívá ve vytváření logických struktur mezi dotýkajícími se zrny. Informace se šíří podobně jako když rostou kořeny rostlin. Výkon počítače je závislý na množství použitých zrn. Množství zrn limituje možnosti vytváření HW konfigurací.

Vzhledem k tomu, že každé zrno může barevně svítit, lze nasypáním do skleněné nádoby (válec, koule) vytvořit přirozenou 3D zobrazovací jednotku.

Do nádoby s "nalitými" zrny lze vkládat jakékoliv konektory, nebo i jen utržený kabel, protože aktuální kontaktní plochy lze naprogramovat. Přes dotýkající se plochy je realizováno i napálení. Vlastní hmota zrn je současně i základním chladičem (sekundárním je povrch nádoby).

Do nádoby lze vkládat „vajíčka“ obsahující HW pro bezdrátovou komunikaci.

Očekávám, že prodej počítačů „na litry“ se stane naprosto běžným. Postupně budou zlepšována použitá zrna. Nové výkonnější modely mohou rozšiřovat i své funkcionality (zejména v oblasti senzorů).

Dokonalejší „zrna“ obsahují i fotocitlivou molekulu. Tekutý počítač vyšší generace proto přijímá energii i ze záření a lze jeho „zrna“ programovat i jako kameru a dotykový display.

Vylepšení vazebné struktury umožňuje počítač používat i ve formě nátěru či bublin. Počítač nalitý do kulové nádoby může člověk považovat za „křišťálovou kouli“.  Povrch koule je dotykovým displejem, uvnitř koule promítají zrna obraz.

Vzhledem k tomu, že každé zrno může barevně svítit, lze nasypáním do skleněné nádoby (válec, koule) vytvořit přirozenou 3D zobrazovací jednotku.

Další etapou vývoje je počítač nalitý v potrubí (obdoba rozvodu vody). Potrubí umožňuje propojení různých lokalit a sdílení výpočetního výkonu mezi propojenými subjekty.

Vývoj však pokračuje dál. Konečnou formou je buňka, která slouží k budování organizovaných struktur, které v konečném důsledku vedou ke konfiguraci tvorů schopných tekutý počítač vytvořit…

Obecně a zjednodušeně řečeno je počítač tvořen oscilujícími zrny. Po zveřejnění jsem obdržel pár odkazů, za které děkuji:

http://en.wikipedia.org/wiki/Programmable_matter http://en.wikipedia.org/wiki/Claytronics http://en.wikipedia.org/wiki/Utility_fog http://en.wikipedia.org/wiki/Smartdust

Pozn.: systém strojového programování.

1. krok: Signály rozlišené frekvencí oznámí dotýkajícímu se zrnu, jaká činnost bude následovat:
• propojování prosté
• propojování podmíněné
• vkládání do paměti
• přenos informace
• fázový posun oscilátoru
• procesování
2. krok: provedení činnosti na základě dodané informace
3. krok: příjem informace (příjem frekvencí všech propojených oscilátorů s příslušným fázovým posunem)
4. krok: prezentace informace
5. krok: příjem vnější informace