K čemu jsou vládní reformy?

Z pohledu řádného hospodáře je rozumné více produkovat než spotřebovávat. Platí to i v případě ekonomiky státu? V zahraničí jsme se zadlužili téměř čtyřikrát více než jsme spotřebovali. Jak je to možné?

Výše zahraničního dluhu je 1,873 bilionu korun.

Od roku 1989 jsme celkově spotřebovali o 526 miliard více, než jsme vytvořili.

Hlavní příčinou rozdílu je struktura kapitálu. Pokud zde někdo investoval (např. koupil automobilku), tak počítá s návratností investice a ziskem. Proto musí příslušní pracující vyprodukovat zdroje nejen pro sebe, ale i produkci, kterou investor zaplatí dluh i s úroky. Vzhledem k tomu, že byla většina ekonomiky prodána do zahraničí, musí pracující této země pracovat tak, aby investorům jejich investice „vrátili“. Proto náš zahraniční dluh narostl v posledních 6 letech téměř trojnásobně, i když jsme vyprodukovali o 500 miliard více zboží, než spotřebovali.

Současná exportovaná nadprodukce nestačí. Nyní už musíme produkovat přibližně o 30% více, než spotřebujeme, abychom uspokojili všechny požadavky věřitelů (a těch kteří nám "umožňují" pracovat) a dále se nezadlužovali.

Účelem této země je především tvorba zisků pro zahraniční kapitál. Další zvýšení nadprodukce, kterou splácíme „investice“ je nyní problematické. Proto se vláda snaží zlepšit podmínky pro tvorbu zisků. Reformy ve svém důsledku eliminují „zbytečné“ výdaje na důchody a sociální systém. Omezí údržbu a případný rozvoj infrastruktury a přenese ještě více daňovou zátěž na místní obyvatelstvo. Vláda následuje evropský trend přizpůsobování životní úrovně obyvatel rozvojovým zemím.

Jsme převážně námezdní silou, která musí vytvářet zisky pro zahraniční „investory“, kterým většina zdejší ekonomiky patří. Cílem reforem je přinutit zdejší obyvatelstvo, aby ještě více zvýšilo svoji nadprodukci, zejména omezením společenské spotřeby. Mocenské elity, které zde nyní vládnou se snaží požadavkům zahraničních investorů přizpůsobit. Svoji štědrou mzdu za „správu pracovní síly“ si místní politici vylepšují rozkrádáním prostředků, které spravují. Proto může být spojencem v boji proti korupci i zahraniční kapitál. V zájmu globálního kapitálu je především, aby politici prosazovali pravidla globálního finančního systému, která stanovují.

Nepomohou nám žádné reformy, a ani další zadlužování. Pokud budeme hrát podle jejich pravidel, nemůžeme vyhrát.