Přebytečná pracovní síla

Produktivita lidské práce roste již tisíce let. Čím je produktivita vyšší, tím vyšší je životní úroveň lidí.

Prudký nárůst produktivity nastal v průběhu průmyslové revoluce. Organizace společnosti nebyla rychlému vývoji přizpůsobena. Část lidské práce nahradily stroje. Pokles nákladů na práci výrazně zvyšoval zisky vlastníků výrobních prostředků. Současně však poklesla poptávka po práci. Důsledkem byly značné sociální problémy. Mnoho lidí se ocitlo bez práce v životní nouzi. Následkem byly rozsáhlé sociální bouře. Vznikla různá revoluční hnutí, včetně Ludistů, kteří rozbíjeli stroje, které jim „braly práci“.  Situaci se snažili řešit i mnozí podnikatelé zkracováním pracovní doby (utopičtí socialisté). Ztráta konkurenceschopnosti je však nezadržitelně směrovala k bankrotu.

Organizované dělnické hnutí bojovalo za zkrácení pracovní doby. Prosazení osmihodinové pracovní doby se neobešlo bez krvavých střetů. Osmihodinovou pracovní dobu však průmyslové státy postupně zavedly. Výsledkem byla vyšší poptávka po práci a vznik poptávky po nových produktech, souvisejících s využitím volného času.

Produktivita práce však rostla dále a sociální problémy narůstaly znovu. Uvolněnou pracovní sílu nedokázal trh dostatečně rychle využít pro výrobu dalších produktů. Přebytek pracovní síly razantně vyřešily až dvě světové války. Tento fakt si však lidé neradi přiznávají, protože je „nehumánní“.

Častým argumentem, zastírajícím společenský problém, který z růstu produktivity práce vzniká, je: Lidské potřeby jsou neomezené, a proto se práce pro všechny najde. Zmíněná argumentace však opomíjí společenskou dostupnost produktů. I když jsou lidské potřeby neomezené, může je v tržní ekonomice uspokojit jen na základě peněz. Poptávka po produktech vyplývá z dostupnosti peněz. Pokud je jediným zdrojem příjmu práce, nemohou lidé bez práce vytvářet poptávku. Potřeba výroby produktů roste pouze tak rychle, jak roste množství peněz mezi lidmi.

Problém částečně vyřešil sociální systém a rozvoj zbytných služeb státu. Důsledkem je však celkové snížení konkurenceschopnosti ekonomik států. V dnešním světě, kde je snadné nakoupit práci téměř kdekoliv a výsledné produkty také kdekoliv prodávat, zmíněné řešení přestává fungovat. Nefungovalo by ani další snížení pracovní doby, protože je nelze aplikovat globálně.

Produktivita nyní roste v důsledku informační revoluce, a lze předpokládat, že bude narůstat ještě více. Pro výrobu produktů je zapotřebí stále méně lidí. Pokud si představíme neomezený růst automatizace, dospěje společnost do stavu, kdy vlastníci výrobních prostředků nebudou žádné zaměstnance potřebovat. Na Zemi však žije mnohem více lidí, kteří žádné výrobní prostředky nevlastní. Z hlediska přirozeného fungování trhu tito lidé nemají nárok na prostředky k přežití.

Vývoj nemusí dojít tak daleko, zmíněné problémy se projevují již dnes. Jejich neřešení je nebezpečné pro všechny. Nikdo se dobrovolně nevzdá svého života a přežití své rodiny. Než, aby člověk zemřel, bude bojovat. Vůli k narušení majetkových práv nemusí vyvolat až hmotná nouze, stačí výrazný pokles životní úrovně.

Ve společnosti to vře již dnes. Je to pochopitelné, neboť stále více lidí nevidí pozitivní perspektivu svého života. Možností uplatnění prudce ubývá a nikdo nepředkládá přijatelné řešení, které situaci změní.

Znovu hrozí riziko prosazení jednoduchých řešení s krvavými následky. Lidé jim ze zoufalství snadno uvěří, neboť jiné jim zatím nikdo nenabízí.  Přesto jsem optimista, protože kolem sebe vidím stále více lidí, kteří odhazují nenávistná pravolevá dogmata a začínají přemýšlet. Věřím, že nějaké řešení najdeme. Je to nutnost, protože jinak poteče krev a nikdo si nemůže být jist, že to nebude ta jeho.

Lidé se nezmění, jsou pořád stejní, jako před tisíci lety. Stejně dobří i špatní, chamtiví i laskaví. V důsledku technologického vývoje se mění pouze vnější podmínky a rozsah sdíleného poznání materiálního světa. Uspořádání společnosti se podmínkám vždy přizpůsobilo. Lidé se přizpůsobí i digitálnímu věku, poučme se však z historie, ať se vyhneme zbytečným traumatům.