Technopárty a veřejné finance.

Divoké technopárty v minulých letech fungovaly na velice jednoduchém tržním principu.

Na akci je několik stage. Každá stage  produkuje hudbu (soundsystem) a prodává jídlo a pití. Marže (rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou) z prodeje zboží pokrývá náklady na provoz soundsystému. Účastníci mají vstup zdarma.

Zjednodušeně tedy můžeme zobecnit: Provozovatelé soundsystémů poskytují službu veřejně a tím vytvářejí trh, na němž mohou prodávat. Prodej pokryje náklady na provoz soundsystému (elektřina, aparatura, DJs).

Pořádání freetekno akcí uvedeného typu však dostalo v minulosti značné trhliny. Na akce přijeli i podnikatelé, kteří prodávají pivo a další produkty, aniž by produkovali hudbu. Nikomu neplatili za možnost prodávat své zboží. Vytvářeli tak „nekalou konkurenci“. Prodávající, který nemá „veřejné“ náklady může prodávat levněji a tím likviduje tržby stages produkujících hudbu. Pořadatelé akce zpočátku dokázali těmto nájezdům čelit. Nakonec však od pořádání akcí téměř upustili.

Výše popsaný vývoj je určitou analogií vývoje naší společnosti.

Domácí výrobci v ČR a jejich zaměstnanci platí daně. Z těchto daní je udržován v chodu stát. Veřejné služby vytvářejí a rozšiřují trh kupujících. Náklady na školství, zdravotnictví, důchody, silnice, policii, atp. musí platit lidé, kteří na našem území produkují.

V důsledku globalizace trhů se však na našem území prodávají produkty, vyrobené v zemích, které se na rozvoji a udržování našeho státu svými daněmi nepodílejí. Domácí podnikatelé nepřímo přes daně rozšiřují trhy pro vlastní zahraniční konkurenci. Důchody, sociální podpory, ale i státní zakázky jsou placeny z daní těch, kteří zde pracují. Na tržbách, které z těchto státních výdajů v důsledku plynou, však nejvíce profitují zahraniční firmy.

Když kritizuji tento stav, slýchávám námitky: „Pro lidi je výhodnější koupovat levnější zboží. Když to místní firma neumí, ať zkrachuje nebo dělá něco jiného.“

Problém je však v tom, že místní podnikatelé se svými zaměstnanci musejí pomocí daní a odvodů udržovat v chodu tento stát a společnost, tedy i trh, na kterém mohou všichni prodávat. Prodejce, který zde jen prodává a nevyrábí má obrovskou výhodu. Na rozvoji tohoto trhu se téměř nepodílí, ale zisky z něj získává.

Systém, ve kterém jsou veřejné výdaje placeny těmi, kteří na příslušném území produkují a ne těmi, kteří na stejném území prodávají, musí zcela zákonitě vést k poklesu domácí produkce a růstu dovozu. Důsledkem je nižší výběr daní a zadlužování všech. Konečným důsledkem je zhroucení státních financí.