Gramofonová doba

Když mi bylo kolem dvaceti (1981), hodně jsem poslouchal muziku. Většinu hudby jsem měl nahranou na magnetofonových páskách.

Gramofonové desky s hudbou, kterou jsem poslouchal, se v Československu neprodávaly. Tehdy se prodávala až na pár vyjímek pouze domácí tvorba. A i domácím kapelám regulovali množsví lisovaných desek. Vydání desky povolovali jen loajálním.

Zahraniční desky k nám převáželi jednotlivci ze západu. Zajímavé desky se prodávaly na černých burzách. V Brně bývala burza v parku za divadlem. Prodávající postávali u laviček, na kterých měli rozložené nabízené desky. Nabízely se nové i hrané. Nová zahraniční gramofonová deska se prodávala za 300Kč až 700Kč. Výběr byl omezený, tím co kdo měl. Mnozí desky kupovali a prodávali. Doma si mezi jednotlivými burzami nahráli hudbu na magnetofon a desku zas prodali. Já to tehdy také tak dělal. Tehdy jsem něvěděl, že jsem Pirát. Laviček bylo málo, takže někteří měli svoji nabídku rozloženou na dece na zemi, někteří postávali s gramodeskami v ruce. Nabízely se i zahraniční časopisy a knihy, a to i české zakázané.

Tehdy jsem sháněl Physical Graffiti od Led Zeppelin, příležitostně jsem se dostal do Prahy. Burza byla na kraji Krčského lesa, kousek u restaurace U labutě. Nabídka byla opravdu široká. Koukal jsem na kvalitu i ceny a těžce vybíral. Než jsem se však stačil porozhlížet, vjely na chodník policejní volhy. Příslušníci se blížili v řídké neuspořádané rojnici. Prodávající rychle prchali, někteří nestačili své zboží ani uklidit.

Mladší příslušníci desky sbírali, ti postarší je s gustem rozdupávali. Také jsem se vzdálil, nekoupil jsem nic. Byl jsem rád, že mě tentokrát nelegitimovali. Pár týdnů předtím jsem měl podobný zážitek na nepovoleném koncertě v Brně ve Šlapanicích. Tam si nás brali ze sálu po jednom a každého podle občanky zapsali do svého seznamu.