Poznání Bohů (malé)

Všechna energie hmoty pochází z projevů nehmotné informace, projektované v prostoru a čase (kvantová flukuace). Základní elementy hmoty jsou utkány z nehmotných informací, které se v důsledku demonstrují jednoznačným určením akce v prostoru a čase.

Vše hmotné vychází z jednoznačných pravidel pro vzájemné uspořádání základních elementů hmoty. Každý kus hmoty je uspořádán dle řádu, neměnném v čase (fyzikální zákony).

Hmotný Vesmír je svázán gravitací a konfigurací (vazebními silami, které drží objekty hmoty pohromadě). Vytváří tedy celkem jednoznačně definovaná uspořádání (galaxie, hvězdy, planety, oblaka a krystaly).

Hmota je vůlí vytvářející z chaosu prostor. Příčinou hmoty je myšlenka. Kvantové fluktuace pocítí člověk v rozhraní s hmotou.

Funkcí Života je dále uspořádávat hmotu. Život staví hmotu na odpor gravitaci, překonává její sílu. Rostliny zvedají do výše své plody. Překonání zákonů gravitačního pohybu je úlohou tvorů. Produktem života je rozum, který násobí síly tvorů v podobě člověka. Člověk dále zvedá hmotu, už nejen svého těla.

Život je vůlí nad hmotou vzdorující gravitaci, smrt vůli nad hmotou gravitaci vrací.

Zdrojem života je vůle vítězit a láska.

Dvě buňky soutěží o molekuly živin. Vítězná přežívá, poražená se ztrácí. Vítězná z nadbytku tvoří svůj klon. V soutěži s jinými vznikají společné zájmy, buňky se spojují do formy sdílení, která vyúsťuje v podobě rostlin. Z touhy po svobodě vznikají tvorové. Každá rostlina každý tvor bojuje i miluje, dobývá prostor a zaplňuje jej. Všechny formy života spolu soupeří, a spojují se do tlup a stád. Šíří se život, který je v příslušných podmínkách nejefektivnější. Střídá se vítězství kvantity a kvality, vzniká mnoho životních forem.

Nemůže být vítěz bez poražených, proto mnohé formy života vymírají. Láska je vůlí rozdávat plody vítězství podobenstvím svým.

V soutěži tvorů vznikl rozum, který zvyšuje sílu pomocí nástrojů. Rozum je schopen vnímat vůli, která život pohání. Ta vůle nepřichází z hmoty. Příčinou rozumu je vůle k poznání. Vyspělý rozum opustí zvířecí tělo živý v nástroji života, který vytvoří.

Touha je vůlí k uskutečnění myšlenek, které tvoří budoucnost. Hmota, střežená gravitací klade uskutečňování myšlenek odpor a rozpíná tak čas. Projekcí myšlenky do hmoty je čin.

Poznání povznáší myšlenky k bohům a dodává lidem sil.

Láska je vznešený cit. Vítězí král, který miluje svůj lid.

Pozn.: Hmota Vesmíru postupně mizí v černých hvězdách, v bezrozměrném bodě. Gravitační síla však zůstává v prostoru. Když v černých hvězdách veškerá hmota zanikne, zůstane mezi bezrozměrnými černými hvězdami pouze gravitační síla bez hmoty. Vzhledem k tomu, že atributem hmoty je prostor i čas, je zřejmé, že gravitační síla nemá původ ve hmotě. Není tedy důsledkem existence hmoty, ale její nehmotnou příčinou.

Fyzikální zákony se v důsledku nemění v čase a prostoru, jejich příčinou tedy nejsou hmota, prostor a čas. Hmota, prostor a čas jsou důsledkem neměnných fyzikálních zákonů.

V přírodních zákonitostech je patrný tak vznešený rozum, že lidské myšlení je jeho nicotným zlomkem.