Částice hmoty jsou tvořeny skupinami oscilujících informací. Existuje mnoho odlišných typů elementárních částic. Každý typ je vytvářen odlišnou informační konfigurací. Fyzikální vlastnosti hmoty, prostoru a času zcela vyplývají z celkového uspořádání jednotlivých částic.
Nejjednodušší shluky informací – elementární částice, vytvářejí celý Vesmír (1. část –http://vasicek.blog.idnes.cz/c/37130/Zaklady-existence-1cast-Hmota-a-prostor.html). Celková hmota Vesmíru je konečná a vyplývá z počátečního množství informací. Kdyby neexistoval ve Vesmíru žádný život, byl by vztah mezi informacemi a energií stejný, jako vztah mezi energií a hmotou. Z matematického hlediska je ekvivalence energie a hmoty vyjádřena známým zjednodušeným vzorcem E=mc2. Rychlost světla na druhou je pouze přepočítací konstanta (množtví energie je přímo úměrné množství hmoty). Konstantu vyjadřující vztah ekvivalence hmoty a energie zatím lidé nedokázali určit. Celková energie Vesmíru je úměrná jeho hmotnosti, a vyplývá z množství informací, které ho vytvářejí.
Černé díry množství informací ve Vesmíru snižují. Složitá konfigurace hmoty při jejím pádu do horizontu událostí černé díry zcela mizí. Po dekomponované hmotě zůstávájí v časoprostoru pouze některé informace. Hmota, která před pádem do černé díry gravitačně působila na okolí, přestala existovat, její gravitační účinky však zůstávají. Žádný „vnitřek“ černé díry však neexistuje. Za horizontem událostí, který má z hlediska časoprostoru tvar koule není žádný prostor, ani čas, není tam nic.
Vzájemné interakce částicových komponent hmoty zcela zákonitě vytvářejí složitější objekty – atomy, ionty, hvězdy, planety a podobně. Uspořádání hmoty v objektech a vzájemné uspořádání objektů vytvářejí informace vyššího řádu. Jsou to informace vyjádřené pomocí hmoty. Informace se pomocí hmoty v podstatě množí.
„Mrtvá“ hmota je však celkem jednoduchý systém, který má své informační limity. Vrcholem této složitosti jsou prvky a jejich sloučeniny. K mnohem většímu „namnožení“ informací dochází pomocí Života. Život je celkem složitou konfigurací hmoty. Plán „šíření života“ je dynamicky odvozován ze základního DNA kódu. Život postupně vytváří stále složitější konfigurace hmoty a vytváří tím stále více nových informací. Život neustále hledá nejefektivnější formu svého šíření a postupně začíná ovládat stále více hmoty (evoluce). Čím je Život vyspělejší, tím snadněji dokáže překonávat základní fyzikální interakce hmoty. Život zcela zákonitě směřuje k ovládnutí (či oživení) celého Vesmíru. Množství informací ve Vesmíru tím neustále roste a Vesmír se tak stává stále složitějším systémem informací.
Život je závislý na hmotě a tedy základních informacích. Čím je život složitější a vyspělejší, tím více je ovládán vědomím. Vědomí je nehmotnou konfigurací informací, která pomocí života ovládá hmotu i informace. Čím větší vliv má vědomí na Život, tím rychleji se život vyvíjí. Čím více hmoty a informací Život ovládá, tím více se blíží ke schopnosti vytvořit z informací hmotu. Vědomí směřuje k pochopení, či vytvoření Vesmíru, což je v podstatě totéž.
