Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nezkrotné Srbsko

20. 02. 2008 12:25:59
Dějiny Evropy jsou zcela záměrně zkreslovány. Vznikají tak zcela mylné interpretace současného vývoje. Všude je například prezentováno, že první světová válka začala sarajevským atentátem na Františka Ferdinanda d ́Este. Ve skutečnosti byl atentát reakcí na násilné připojení Bosny a Hercegoviny k Habsburské monarchii (1908).

Připomenutí historie je pro pochopení situace velice důležité proto ho uvádím: Srbové osídlili velkou část Balkánského poloostrova na konci šestého století. Největšího rozmachu dosáhli za vlády cara Dušana Velikého ( 1331 – 1355 ), který vládl z města Prizren, ležícího v Kosovu. Srbsko se tehdy po staletí rozkládalo na území dnešních zemí Srbsko, Černá hora, Bosna, Hercegovina, Makedonie a části Slovinska, Chorvatska, Bulharska a Rakouska. Na všech těchto územích žili převážně Srbové.

Kosovo bylo centrem středověkého srbského státu až do konce čtrnáctého století. Roku 1389 byli Srbové poraženi expandujícími Turky v bitvě na Kosově poli a přišli o mnohá území.

Kosovo Turci dobyli v r. 1459, Bosnu v r. 1463 a Hercegovinu 1482. Turci tehdy dobyli rozsáhlá území v celé Evropě a ovládali je až do konce dvacátého století (např. celé Bulharsko). Turkům se však nikdy nepodařilo, zcela ovládnout všechna srbská území.

Turci na obsazených územích místní slovanské obyvatelstvo systematicky „poturčovali“. Přes značné úsilí si však Turci nikdy nezískali přízeň obyvatel Balkánu. Srbové necítili Osmanskou říši jako svůj stát a často vypukaly menší a vetší povstání, která bývala krvavě potlačena. Po takových povstáních Srbové v několika vlnách kolektivně prchali na sever, a na vylidněných územích se usazovali příslušníci národů Turecka.

Na konci devatenáctého století však Osmanská říše ztratila svoji sílu a povstání Srbů v Bosně v roce 1875 bylo úspěšné. Od Turků osvobozené území si postupně začali nárokovat Habsburkové, kteří tato území v roce 1908 násilně anektovali. Násilné připojení Bosny a Hercegoviny k Rakousko-Uhersku vyvolalo značnou nevoli na straně Srbů, kterým toto území před nadvládou Turků po mnoho staletí patřilo.

Turci byli společnými silami Balkánského svazu (Bulharsko, Srbsko, Řecko, Černá Hora) poraženi a v březnu 1913 byla uzavřena mírová smlouva, která Turecko zbavila veškerého evropského území kromě nejbližšího okolí Istanbulu. Balkánské země se dohodly na rozdělení dobytého území Makedonie, Thrákie a Albánie. Podle této dohody měla Albánie připadnout Srbsku. Rakousko-Uhersko chtělo dohodám zabránit a začalo vyhrožovat Srbsku vojenským vpádem.

Arcivévoda Ferdinand navštívil bosenské Sarajevo, hlavní město okupovaných území v den výročí rozbití Srbska Tureckem a dával tím najevo pohrdání Srbskem. Atentát byl reakcí na agresivní politiku Rakousko-Uherska. Po slavném atentátu zaútočilo Rakousko-Uhersko s podporou Německa na Srbsko a téměř ho celé dobyli.

Spojenci Srbů (Velká Británie, Rusko, Francie) vstoupili do konfliktu s Rakouskem-Uherskem a Německem na východě i západě. Itálie zpočátku spolupracovala s Rakousko-Uherskem a Německem, brzy však přešla na vítězící stranu.

Srbové dokázali vlastními silami vyhnat oslabené cizí agresory ze svého území a obnovili svá původní území. Na srbských územích se však za čtyři století nadvlády Turků mnohé změnilo. Mnoho Srbů konvertovalo k islámu a etnická skladba obyvatel se zkomplikovala, což přináší problémy dodnes.

Němcům, kteří na počátku druhé světové války snadno ovládli kontinentální Evropu, nikdy nepodařilo dostat srbská území zcela pod kontrolu (i když oficiálně Srbsko dobyli). Na okupovaném území po celou dobu konfliktu operovaly početné ozbrojené síly dvou skupin Srbů, které vedl Draža Mihajlovič a Josip Broz Tito. Nutno dodat, že mnoho „poturčených“ obyvatel Srbska se stalo vydatnými pomocníky Němců a mnoho jich sloužilo u muslimských jednotek SS.

Ke konci druhé světové války, si Srbové svá území znovu bez cizí pomoci dobyli zpět. Nepodřídili se ani Stalinovi, který na Tita činil značný nátlak. „Poturčence“ a německé přisluhovače ze svých území nevystěhovali (jako my Němce), ale dali jim určitou autonomii ve formě federace.

Koncem devadesátých let se začalo stupňovat násilí muslimských radikálů z UCK v Kosovu. V Kosovu, kolébce Srbska žilo a žije mnoho Srbů, kteří neutekli na sever. Srbové si to nenechali líbit a zavedli na svém jižním území (v Kosovu) pořádek. Neobešlo se to bez násilí a pomstou motivovaného krveprolití. Jednotky NATO pod záminkou humanity a ochrany kosovských Albánců vybombardovali Srbsko. Velkoryse přitom Srbům slíbili, že když stáhnou svá vojska z Kosova, nehrozí jeho Srbským obyvatelů újma, a že odtržení Kosova od Srbska nepřichází v úvahu (rezoluce rady bezpečnosti OSN 1244 ).

Srbové se s Kosova stáhli, před násilím UCK přitom z Kosova uteklo přes 300.000 Srbů, kteří tam zanechali své majetky. Srbové s Kosova utíkají už 6 století. Přesto ještě dnes žije v Kosovu stále ještě mnoho Srbů, kteří ještě neutekli. Podpora vyhlášení samostatnosti Kosova je dalším vítězství muslimanů. To co nedokázala armáda Turků za čtyři sta let, vykoná pár ukřičených a agresivních tlup „poturčenců“ s podporou EU a USA za pár let.

Závěrem připomínám, že Srbové odmítli mnichovskou dohodu a také ruskou invazi do Československa.

Autor: Ivo Vašíček | středa 20.2.2008 12:25 | karma článku: 35.47 | přečteno: 4616x


Další články blogera

Ivo Vašíček

Islamisté a Křižáci

V uplynulých týdnech jsem často četl prohlášení o tom, že jsme po teroristických útocích ve Francii ve válce. Taková prohlášení však svědčí o nepochopení situace, protože ve válce jsme už dávno.

21.12.2015 v 16:54 | Karma článku: 28.69 | Přečteno: 1718 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Štěpán Nadrchal

Letní sen

Ten horký den, přinesl sen, jak hezká mohla by tu být zem. Škoda však, už dávno Nebukadnesar dal mocným vzor, že sen nedává moci směr.

18.8.2018 v 22:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 8 | Diskuse

Petr Burian

Obzvlášť tlusté kolečko salámu

O tom, že se nám architekti sociálního chování snaží násilím vnutit své pomatené vzorce ideální společnosti, netřeba dlouze diskutovat. To je prostě fakt. Když to nevyšlo s totalitami, zkouší to dnes jinak. Salámovou metodou.

18.8.2018 v 15:00 | Karma článku: 35.32 | Přečteno: 943 | Diskuse

Jan Dvořák

Donald Trump je k novinářům o moc drsnější než opatrný Miloš Zeman

Americkým tištěným i internetovým médiím lze jen závidět akceschopnost, jestliže 350 z nich v jeden den otiskne v podstatě shodný úvodník o tom, jak prezident hrubě bortí tamní vyhlášenou demokracii.

18.8.2018 v 11:04 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 269 | Diskuse

Jiří Beránek

Netuším, proč k výročí 21. srpna 1968 hlava státu mlčí

ale mou generaci sovětská okupace v letech 1968 až 1991 ovlivnila zásadním způsobem. Záleželo ovšem na tom, jak se k tomu kdo postavil. Ti, kdo okupaci odsoudili, měli zaděláno na velký problém.

18.8.2018 v 10:34 | Karma článku: 28.13 | Přečteno: 678 | Diskuse

Libor Čermák

Politická korektnost by vůbec do demokracie patřit neměla

Co je to politická korektnost? Prý je to jakási politická správnost nebo nezávadnost. A tak si myslím, že pro něco takového by v demokracii nemělo být místo. Něco takového podle mne patří pouze do diktatury.

17.8.2018 v 16:42 | Karma článku: 34.30 | Přečteno: 676 |
Počet článků 527 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2767
Neexistuje univerzální dobro a zlo. Vždy je něco dobré jen pro někoho a pro něco, to však neznamená, že pro všechny a pro všechno.

Jsem třetím místopředsedou a ekonomickým garantem České pirátské strany.

Česká pirátská strana má na Facebooku
 fanoušků. Česká pirátská strana

Mé texty může každý svobodně kopírovat!





Najdete na iDNES.cz