Kdysi lidé „kopírovali“ příběhy tak, že si je zapamatovali a vyprávěli, případně příběhy hráli herci na ulicích a v divadlech. Písně se šířily zpěvem a koncertováním. Z této metody už dnes přežilo pouze recitování básní, koncerty a divadla.
Vynález knihtisku umožnil kopírovat příběhy přesněji a v masovém měřítku. Vynález gramofonu umožnil kopírování hudby. Vynález filmu umožnil kopírování hraných příběhů. Výroba kopií vycházela ze stejného principu jako výroba jiných hmotných výrobků. Vzniklo nové odvětví – zábavní průmysl.
Vývoj technologií pokračoval. Texty, zvuk i obraz lze zaznamenat digitálně. Počítače a Internet dále zvýšily schopnosti člověka, staly se nástroji digitálního věku. Nyní už výrobci kopií nejsou potřeba. Každý vlastník počítače si kopii vyrobí snadno sám. Průmyslovým výrobcům kopií může konkurovat každý člověk s počítačem.
S novou situací se nedokáží bývalí výrobci vyrovnat. Snaží se kopírování zabránit kopírovacím monopolem. Prosazování kopírovacího monopolu v době Internetu však není techniky možné, snaží se proto zabránit samoobslužnému kopírování zákony, zastrašováním a odpojováním od Internetu. Jejich boj je však zcela marný, neboť uživatelů Internetu jsou stovky milionů. Je to podobné jako kdyby se majitelé restaurací snažili zabránit tomu, aby si lidé vařili doma (snad neporušuji kopírovací monopol, když si připravím vídeňský řízek). Kopírovací monopol vznikl v době, kdy si lidé kopírování bez drahého a složitého výrobního zařízení nedokázali vůbec představit.
Autorům, kteří díky zábavnímu průmyslu zbohatli, komplikuje nová situace způsob obživy. Jistě je to pro ně problém, řešit ho však mohou pouze tím, že se uživí i bez kopírovacího monopolu. S nefunkčností kopírovacího průmyslu a kopírovacího monopolu, který kdysi prosadil, se musí smířit. Stejně jako se kdysi museli autoři příběhů a písní smířit s tím, že si je lidé zapamatují a vyprávějí, zpívají sami (i když dnes musí člověk platit i za to že zpívá písničku na kterou nemá kopírovací monopol). Dnes mají lidé paměť a hlas vylepšeny (rozšířeny) počítači a Internetem. Nyní se musíme rozhodnout. Buď zastavíme technologický vývoj a vrátíme se zpět (zrušíme Internet) nebo zrušíme kopírovací monopol.
Bez kopírovacího monopolu se mohou umělci uživit, i když to možná nebudou mít tak snadné jako dříve. Kopírovací monopol platí cca 100 let, umění existuje mnohem déle. Potíže konzervativních umělců však nejsou důvodem k zastavení pokroku. Ševci se také museli smířit s tím, že jejich práci nahradily stroje. Kdo se bez kopírovacího monopolu neuživí, bude mít smůlu. Mnozí už to pochopili a přizpůsobují se.
Zábavní průmysl je pouze první obětí technologických změn. Internet brzy ovlivní i další odvětví. Postupně vytlačí klasický obchod. Mobilní operátoři změny pocítí také. Nástup nových technologií (např LTE) přenese veškerou komunikaci na mobilní Internet, který je k hlasové komunikaci a zasílání zpráv pomocí smartphonů používán již dnes. Telefonní čísla a účtování minut hovorů ztratí smysl, prodávat se bude už jen připojení k Internetu (přenos dat). Přizpůsobení bude pro „staré“ operátory otázkou přežití.
Časem bude zasažen i průmysl. Rozšíření 3D tiskáren umožní v blízké budoucnosti domácí výrobu produktů na základě dat stažených z Internetu. Nyní jsme pouze na začátku digitální revoluce, která zcela změní svět. (Nebudu jmenovat všechny obory, které zasáhne)
Internet a počítače jsou jen pokračováním nástrojů, kterými člověk rozšiřuje své schopnosti. Vývoj se nezastaví a kopírovací monopol, který užití nástrojů brání, skončí stejně jako jiné zákony minulosti. Vždy však existovali a budou existovat lidé, kteří pokroku brání a nostalgicky touží po minulosti, která jim vyhovovala. Zvrátit běh dějin se jim nikdy nepodařilo, dokázali ho občas jen na chvíli zabrzdit.
