Ahmedovi hlavou procházela celá řada myšlenek a vzpomínek. S kamarády si hrávali v ulicích Hannametu. Od strýce Umara dostávali limonádu a čokoládu, za to že naháněli turisty do jeho krámku s upomínkovými předměty. Teď si v plné síle uvědomuje pocit ponížení, který vnímal, když se doprošoval pozornosti. Většina vyšňořených Evropanů jej pohrdavě přehlížela.
Otec se při práci číšníka v hotelu plazil před nabubřelými hosty celý život. Úslužně se klaněl těm odporným slizounům, jen aby vyloudil nějaké spropitné. Když začal přemýšlet o životě a své budoucnosti, vadilo mu, že se dospělí pořád snaží napodobovat cizáky. Začal se smiřovat s tím, že má smůlu a jeho národ je předurčen k outsiderství.
V Německu se už nemusel před nikým ponižovat. Přesto se mu nelíbilo, jak mají nevěřící ve všem jasno. Hlásají svoje domnělé pravdy bez jakéhokoliv zaváhání. Záviděl jim jejich domy a auťáky. Ponižovalo ho, že oni se mají tak dobře a jsou na sebe hrdí. Styděl se za svou chudobu a neschopnost situaci změnit. Nikdo se mu nevysmíval, ale cítil, že je pro ně bezvýznamný.
Po úspěšném útoku v září 2001 se situace výrazně změnila. Zpočátku ho obtěžovaly zpřísněné kontroly na hranicích a na letišti. Najednou pocítil jiný pohled z očí Evropanů. Už nekoukají tak přehlíživě a pohrdavě, v očích mají strach a obavy.
I můj pohled se změnil, začal jsem hledět hrdě a odhodlaně. Vycítil jsem, že chod světa začínáme určovat My.
S Amirem a dalšími přáteli jsme v diskusích hodnotili stav světa a jeho budoucnost. Západní společnost už je zdegenerovaná. Lidé se honí za požitky, přitom vůbec nevědí proč žijí. Jejich cílem je dobře bydlet, jezdit k moři a bavit se. Pořád se za něčím honí, stresují se dluhy. Umírají a nic po nich nezůstane. Kdyby vůbec nežili, vůbec nic se nestane. Prakticky všichni čekají, až všechen ten shon skončí.
A já už vím, že skončí. Naše přesvědčení nám dává sílu změnit svět. Vytvoříme na Zemi ideální společnost, ve které budou všichni šťastní. Jsem hrdý na svou víru, jsem hrdý na svůj národ, který je předurčen vysvobodit tento svět s konzumní destrukce, kterou nastolili bezvěrci.
Začal jsem závidět hrdinům, kteří pozvedli prapor džihádu zničením Amerických symbolů konzumu. Také bych to dokázal, ale v té době jsem ještě mnohé nechápal. Jsem šťastný, že také patřím k vyvoleným, kteří posunou běh věcí blíže k cíli. Brzy přijde den, kdy svatá vojska zavedou smysluplný řád i zde.
Myslím na své bratry, kteří v těchto chvílích opouštějí svá těla s vědomím, že splnili svůj svatý úkol. Nežili zbytečně, jako ti bezvěrci, co se vyděšeně koukají na můj batoh.
Už je to tady, už jsme nad zemí, konečně mačkám tlačítko a mé vědomí zalévá světlo!
