Nějak mi uniká téze, že "zisk bez zadlužování jiných nelze realizovat". Toto by platilo v okamžiku, kdyby se nevytvářely žádné hodnoty. Pak ten zisk není nčím podložený. Pokud ale vytvořím hodnotu (a prodám/směním ji), pak vytvářím zisk, který právě tu vytvořenou hodnotu představuje.

Zisk z hodnotami přímo nesouvisí. Podmínkou dodažení zisku je utratit méně než utržit. Nutně tedy někdo jiný musí více utratit než utržit, jinak by se ta nadprodukce neprodala a žádný zisk by nebyl.

Tyhle banality jsou z hlediska celého systému nepodstatné. Zcela zásadní je, že trh řeší efektivitu a nikoliv společnost. Trh je stimulován ziskem a zisk bez zadlužování jiných nelze realizovat. A zadlužování nemůže růst do nekonečna. Proto se vždy trh zhroutí a mění se majetková práva.

Dost drsně přímočará pravda. Zejména odstavec poslední. 

To je opsáno z politické ekonomie, která se na našich školách za komunistů běžně vyučovala  

Klasická chyba teorietické ekonomie. Izolovanou ekonomickou soustavu můžeme brát Zemi, protože s jinými planetami neobchodujeme, ale menší jednotky jako jsou státy, podniky a jednotlivci rozhodně izolovaně nežijí.

To ca autor napsal platí pro izolované ekonomiky. Neizolovaná ekonomika musí brát v potaz interakci s ostatními a v tom lepším případě si na nich vylepšovat bilanci a nebo v druhém případě, pokud je špatně vedená, si bilanci zhoršovat.

Řešení pro všechny? Snížení individuálních příjmů díky snížení pracovní doby. Jenže, to by vyžadovalo

1) Jinou organizaci pracovního týdne (není problém)

2) Dostatek kvalifikovaných lidí (tady je kámen úrazu)

3) Ochotu lidí vyměnit část příjmů za volný čas 4) Vyházet slušnou část státních úředníků

Právěže globalizace vytváří ze země jednu izolovanou ekonomickou soustavu. Dokud mohly ekonomiky na dluh exportovat (kolonizace, války, pád železné opony) mohla růst produkce. Nyní dluhy (spíše úroky) splácíme (ekonomika ČR produkuje o 20% více zdrojů než spotřebuje). Nyní je zcela nezbytné posuzovat ekonomicklé jevy v globálním rozměru. v důsledku propojení trhů se zbližují ceny, včetně ocenění práce. Globálně roste životní úroveň nejrychleji v historii.

Pokud nebude pracovní síla redukována zabíjením lidí musí se zkrátit pracovní doba nebo zvýšit reálné příjmy pracujících. V historii se lidstvo rostoucí produktivitě přizpůsobuje poze těmato dvěma způsoby.Vlastníci, kteří nepotřebují prodávat práci se tomuto vývoji vždy brání, proto jsou války a revoluce. Přínos plynoucí s vyšší produktivity se však nakonc vždy projeví snadnější dostupností zdrojů pro všechny.

Museli bychom zrušit tisíce regulací, tisíce dotací a potom je možné, aby ekonomika začala správně fungovat, když bude volná a svobodná.

Například rozhodnout se, že elektřinu musíme vyrábět ze zelených a obnovitelných zdrojů, aby vydržely delší dobu, tak je vyrobíme ze zelených obnovitelných zdrojů a všechno zdraží. Ministr Chalupa řekne - bilion korun to bude stát, víte, co by se dalo postavit za bilion korun věcí?

Jakýkoliv pokus jsou vyhozené peníze, něco se podpoří, ale finance budou chybět zase někde jinde. Když začala krize, tak ekonomiku startovali šrotovným. Peníze pak chyběly v jiné části národního hospodářství. To mohou jen soukromí podnikatelé: mít peníze a zaplatit daně. Stát nemá nástroj, jak zvýšit zaměstnanost, nebo ano, ale musí se sám zadlužit.

Na konci zůstanou půjčené peníze a vláda je nevygeneruje jinak, než inflací nebo zadlužením. Jediným řešením je změna ekonomického systému.

Zlatá slova.

Jako "pirát" se věnujte raději tématu duševního vlastnictví.

Psát o makroekonomii bez základního teoretického uchopení  tématu je nanic.

Proč se nerozepíšete na téma http://www.mises.cz/database/literatura/30a_obzalobaip.pdf  ?

Á, další věřící takyekonom.

Vývoj jde doleva. V budoucnosti jsou jen dvě cesty - cesta přes univerzální příjem+zásluhovou složku nebo nekonečná recese s válečnými konflikty.

Ta cesta je jen jedna, ta s univerzálním příjmem je zkratkou k té druhé.

Nevýhoda je že v okamžiku kdy začnete někde něco rozdávat zadarmo vede to k tomu že nikdo nic nebude dělat a všichni si jenom stoupnou do fronty...

Což funguje jenom tak dlouho dokud v té frontě nestojí všichni a těch pár co ještě něco produktivně dělá na to i přes vysokou individuální produktivitu nestačí. (a to je momentálně problém Evropy... ano tady je schopnou spousta lidí něco vyrobit... ale není to schopno vyrobit tak levně jako číňané... tudíž nakonec to co si za tu produkci koupit potřebujeme Ropa/plyn... končí jinde a my to berem na dluh)

zkracovat pracovní dobu v současnosti k ničemu nevede- vyjde to totiž DRÁŽ- vyšší náklady na organizaci... pracovní doba nebyla snížena protože se někdo snažil zaměsnat víc lidí... zkracoval se prostě proto že nemělo žádný smysl vyrobit víc, protože to neměl kdo koupit. Nezkrácení by znamenalo jenom dotování ztrátové výroby.

na druhou stranu pokud vám někdo konkuruje tím že za méně peněz zaměsná víc lidí na delší dobu a prodává zboží a služby levněji tak si zkrácením vlastní pracovní doby spíš uškodíte.

Existuje ještě jedno historické řešení mimo vámi zmíněné války... Koloniální expanze... ostatně historicky to bylo jediné úspěšné řešení které přímo nevedlo k válce- prostě se vzali nadbyteční lidi a poslali se do háje kolonizovat nová území a posílat nové zdroje zpátky do vlasti... místním se to obvykle moc nelíbilo, ale na místě přelidnění to problém vyřešilo. Expanze- zabírání nových uzemí (mořská dna, vesmír) je jediná odpověď na současné problémy. Prostě je třeba rozšiřovat zdroje. Tahle planeta už je nám malá.

Souhlas, zadarmo nemůže být nic. Lidé se většinou chovají, prozatím, jako pára v hrnci s vařící vodou. Nejvíc se tlačí tam, kde je volný průchod. Jen málo je jich podle epigrafu K.H.Borovského: "Není nad originalitu, každý po ní touží. Všichni chodí mostem, tož já půjdu louží". Druhou větu často používal můj přítel pan Pecka, pekař z Chrudimi. Kdo by jej neznal...

Planeta že je malá? Mno psal o tom již Jan Neruda, ale nedávno byla v TV reportáž o Austrálii. O jejím osídlování a současných dalších možnostech. Prostoru je tam dost. Tam, kde děti umírají hladem a mužové se nedokáží postarat o vzdělání a důstojný život jejich populace, tam je třeba jejich uškolení. Podobně jako to zamýšlel T.G.Masaryk se Slovenskem po roce 1918. Mají ale mocní tohoto světa vůbec snahu o nápravu věcí lidských...?

Na to se dá napsat jednoduchá mantra: chce to co nejméně daní, odstranění regulací, smluvní svobodu, a když nejsou místa, tak ať se lidé zaměstnávají sami. Na volném trhu se pak poptávka a nabídka setkají při nějaké optimální ceně pracovní síly, čímž se trh práce vyčistí a všichni, kdo budou chtít pracovat, práci najdou. 

Ne, že bych tomu, co jsem napsal v prvním odstavci věřil, ale je třeba se s tímto - v mainstreamu české ekonomie nejčastějším - názorem setkat a vypořádat.

Kdysi jsem optikou podnikání také věřil v moc trhu. Dnes tomu říkám "číňanizace". Je to cesta na jejímž konci bude u nás nižšší životní úroveň než v číně a budeme konkurenceschopní.

"V Evropě dnes problém nadbytečné pracovní síly řeší umělá zaměstnanost udržovaná přebujelým státem a sociálními systémy."

Konečně někdo řekl tímto pravdu! Karma. 

V systému "kdo nepracuje ať nejí" to  ani jinak nejde, než pro lidi zřizovat pracovní místa, kde ve skutečnosti vykonávají práce typu "stavění hladových zdí", čili nepotřebnou a neefektivní práci. Jsou to vlastně důchodci v produktivním věku, kteří každý den stráví 8-10 hodin nějakou činností, za kterou mají "důchod". Kdyby nepracovali, přinejmenším by se nestalo nic, ale spíš by se usnadnil život těm, kterým tito "stavěči hladových zdí" zejména byrokracií komplikují jejich vlastní produktivní práci. Byrokratické pracovní činnosti jsou jak ve veřejném, tak i v soukromém sektoru.

-

Technologický pokrok prostě už nevyžaduje tolik pracovní síly a co s těmi lidmi? Nechat je ve vyspělém, pokročilém, rozvinutém světě chcípnout hlady, na nemoc jen proto, že pro ně práce prostě NENÍ a nemají tedy příjem? Neustále se řeší důchodová reforma, ale to je jen zástupný problém. Hlavní problémy jsou finanční systém částečných rezerv a s technologickým pokrokem vzrůstající počet neuplatnitelných lidí.

-

To samé, co dnes probíhá v průmyslu i ve službách (nadbytek pracovní síly) už proběhlo v zemědělství. Zatímco před 150 lety pracovalo v zemědělství 50% lidí, dnes všechny uživí díky pokroku tak 3-5% populace.

- Řešení ve stávajícím majetko-právním a finančním systému neexistuje.