Smyslem zivota je premena hmoty.

Existuji lide bez cile, stejne jako lide necestni. Cile a cest tak nemohou byt objektivnim smyslem zivota.

Spolecnym jmenovatelem vsech lidi je, ze musi jist a vylucovat. Clovek je v podstate takova pomala chemicka reakce, nic vic.

Re: Smyslem zivota je premena hmoty.

... ale jde o to, jaká přeměna to má být.

Vzato hodně ze široka,

skoro až zbytečně. některé premisy a tvrzení jsou poněkud diskutabilní. Pro příklad těžko souhlasit s tezí, že "veškeré soudy okolí jsou pro vědomí pomíjivé", myslím, že u drtivé většiny populace, jsou soudy okolí zcela určující pro jejich chování. Soudy okolí navíc tvoří a formují naše ego, neboť člověk je tvor (až na řídké vyjimky) sociální, skupinový. Vytváření svého "sociometrického statusu" a snaha o jeho soustavné vylepšování bývá hlavní životní motivací. Soudy okolí jsou v tomto případě nezastupitelné a určující.

Stejně tak samotný pojem "čest" není exaktně vyjadřitelný a měřitelný. Ani Vám se nepodařilo jej nějak zvlášť osvětlit. Obsah a význam slova čest souvisí s obecným povědomím, je vlastně výslednicí "soudů okolí". 'Prochází vývojem  a mění se dle stavu společnosti, místně a časově.

Striktní tvrzení o zbytečnosti "nečestného" života je příliš sekernické, nehledě na možnost, že i ten nejpočestnější životní styl není zárukou "nezbytečnosti".  

Re: Vzato hodně ze široka,

Možná jsem se nevyjádřil příliš přesně. Se "sociometrickým statusem" samozřejmě sohlasím. Pomíjivostí soudů okolí jsem měl na mysli konfrontaci společenské a vlastní morálky (svědomí). Tedy to, že i když okolí člověka soudí, ale on jedná ve shodě se svým svědomím, tak ten tlak okolí pomine (i smrtí). Když se člověk zpronevěří vůči vlastnímu svědomí, poznamená ho to mnohem více.

Měl jsem na mysli vlastní čest - tedy čest vůči sobě (čisté svědomí). Pro čest vyplývající z obecné morálky platí to co jste napsal. Tu zbytečnost jsem myslel např. analogicky tak, že je to jako když jde někdo na koncert a potom ho celý protelefonuje. To mohl zůstat doma nebo v kanceláři.

Co je čest?

Proč je život bez cti promrhaný? Proč je život bez cti zradou vlastního vědomí? Děkuji za odpovědi.

Re: Co je čest?

Člověk, který koná v rozporu se svým vlastním interním přesvědčením ztrácí svoji identitu. Skutky se stávají tvůrci té osobnosti. Ta prvotní vycházející z vlastní identity je nahrazována identitou vytvořenou odrazem skutků. Takový člověk přestává být sám sebou. Jeho skutečné vědomí nežije, jen vlaje za úkoly péče o tělo a jeho přežití. Takový člověk splývá z bezduchou masou, která se příliš neliší od žravých kobylek. Vědomí určuje rámce vlastní cti, když člověk koná v rozporu, tak nedodržuje co si slíbil. Nemůže se spolehnout sám na sebe.

Co je štěstí?

Na otázku odpovídá orientální moudro, které praví, že: "štěstí je stav mysli", nic víc a nic méně. Nezávisí skutečně na ničem vnějším a má-li být trvalé nesmí být závislé na majetku a vlastnění.

Myslím, že jsme v plné rezonanci. Zkuste navšívit můj blog http://www.pavelbenes.  ...

Re: Co je štěstí?

Ale kus! Stesti nezavisle na cemkoli vnejsim je blaznovstvi.

Štěstí

Jak se pozná?

také jich znám mnoho

a vím, že šťastní nejsou. Znám i takové, kteří si to už uvědomili.

Bohužel znám lidi

kteří jsou společensky a životně úspěšní, ale jsou to svi., podrazáci atd. Oni jsou šťastní a nemají pocit, že by promrhali životy. Totiž ta otázka jak Vy vnímáte čestný život je zase jen Vaším hodnocením a Vaším pocitem, Vaší vůlí. Oni mají jiné pocity. Kdybyste nezabrouzdal do té finální moralizace, souhlasil bych. Ale vnímání štěstí je tak různé, že jej právě nelze specifikovat z hlediska jiného člověka, než jen sama sebe. Proto máme společnost, která generalizuje, ať se nám to líbí nebo ne..