Rovnice pro řešení krize

Lidí, kteří za svůj život spotřebují více, než vyprodukují, neustále přibývá. Přibývá i těch, kteří jsou pouze celoživotními spotřebiteli. Zdroje pro všechnu tuto „nadspotřebu“ mohou vytvořit pouze ti, kteří vyprodukují více, než sami spotřebují.

Idealisté vidí řešení v růstu produktivity a počtu lidí, pomíjejí však nezvratné zákonitosti přírody.

Produktivita práce se neustále zvyšuje, to je fakt. Pro výrobu a obsluhu stále složitějších strojů (tím myslím i počítače) je však zapotřebí stále více kvalifikovanější práci. K získání příslušné kvalifikace potřebuje mít člověk mentální předpoklady. Mentální úroveň člověka je do značné míry dědičná. I když se současná morálka snaží dědičné vlivy popírat, jejich důsledky nemůže ovlivnit. Pravděpodobnost, že se pivovarské kobyle narodí dostihový šampion je minimální.

Mnohé vlády trápí nižší porodnost některých skupin obyvatel. Porodnost se snaží stimulovat finančními benefity. Lidé s lepšími mentálními schopnosti však vykonávají dobře placenou kvalifikovanou práci, nemají tedy zapotřebí „přivydělávat“ si produkcí potomků. Pro některé skupiny jsou však benefity dostatečně motivující, a množí se. Zákony dědičnosti jsou však neúprosné. Výsledkem je, že se státy musí starat o stále rostoucí počet lidí, kteří jsou pro efektivní pracovní proces nepoužitelní.

Kvalifikovaných lidí příliš nepřibývá. Hodnota kvalifikované práce je proto stále vysoká. Z toho nevyplývá žádný přímý problém. Nepřímý problémem však vznikl v tzv. vyspělých státech. Vysokou životní úroveň chtějí všichni, a stát se snaží ji všem poskytnout. Proto musí lidem, kteří nemají potřebné schopnosti přispívat na jejich život (sociální a zdravotní péče). Mnozí lidé proto nechtějí méně placenou práci vykonávat, i když kvalifikovanější a tedy lépe placené práce nejsou schopni. I méně kvalifikované práce je však relativně dost. Vykonávají ji lidé, kteří jsou za ní ochotni cestovat stovky kilometrů. Přicházejí ze zemí, kde je životní standart na mnohem nižší úrovni. V těchto zemích jsou mizerně placeni i ti kvalifikovaní.

Hodnota málo kvalifikované práce je celkem nízká, velice často ji mohou nahradit stroje. Nasazení strojů však není nezbytné, neboť lidí schopných ji vykonávat levněji je na světě přebytek.

Vládní snahy přinutit podnikatele, aby nakupovali práci za vyšší než tržní cenu, způsobují, vyšší zájem o automatizaci, případně je motivují k přemístění výroby do míst, kde stejně kvalitní práci nakoupí výhodněji. V ČR není situace příliš kritická. Byli jsme, a stále ještě jsme zemí, ve které lze práci nakoupit celkem výhodně. Proto se k nám také přemístily mnohé výrobní provozy ze západní Evropy, čímž se tamní problémy ještě více prohloubily.

Společensky přijatelná životní úroveň neustále rostla, stát se ji snaží garantovat všem. Lidí, kteří za svůj život spotřebují více, než vyprodukují, proto neustále přibývá. Přibývá i těch, kteří jsou pouze celoživotními spotřebiteli. Zdroje pro všechnu tuto „nadspotřebu“ mohou vytvořit pouze ti, kteří vyprodukují více, než sami spotřebují. Těch je však stále méně, a potřebný objem nejsou schopni vyprodukovat. Proto se příslušné státy zadlužují. Často se píše o emitování peněz a finančních spekulacích. Tyto operace však množství reálně vyprodukovaných zdrojů nemění. Bilanční rovnice je naprosto jednoduchá:

spotřeba průměrného člověka x počet osob = produkce průměrného ekonomicky aktivního člověka x počet ekonomicky aktivních osob 

Když je levá rovnice větší než pravá, nastává zadlužování. Když už si nelze půjčit, nastává krize. Krize skončí teprve tehdy, až se proměnné změní tak, aby byla pravá strana rovnice větší. Změnit se mohou všechny. V některých případech se na pravou stranu rovnice přičítá válečná kořist.