V zájmu dobra

Pojmy dobra a zla jsou zcela zásadními nástroji prosazování skupinových zájmů. Co je dobré a co je špatné definoval vždy vládce. K pojmům dobra a zla přidal vládce motivační systém. Za dobré skutky odměňoval, za špatné trestal.

Pojmy dobra a zla jsou zcela subjektivní. Přirozeně tedy existují a existovaly i jiné názory na to, co je dobré a co je špatné. Občas se našel nějaký charismatický šikula, který definoval dobro a zlo po svém, a podařilo se mu získat dostatek příznivců. Tak vznikaly a vznikají náboženství.

Křesťanské náboženství definovalo pojmy dobra a zla zcela odlišně od vládnoucích pravidel Římské říše. Křesťanská morálka byla v zásadním rozporu s mocenskými základy tehdejší společnosti. Ta vycházela z osvědčeného konceptu Solónovy ústavy, který byl po staletí úspěšný už v antickém Řecku. Křesťanství bylo v podstatě předchůdcem komunismu (rovnost lidí). Nové elity (šlechta) však křesťanství modifikovali, podobně jako dnes čínští komunisté modifikovali komunismus. Vytvořili monarchie, které se prezentují křesťanskými či komunistickými symboly bez příslušného obsahu. Každý pokus o reálně důslednou aplikaci křesťanských či komunistických myšlenek skončil zcela logicky nezdarem. Lidé nejsou objektivně stejní, nejsou si rovni.

Mohamed se z křesťanství poučil a do svojí víry zakomponoval mocenské prvky přímo. Monarchové proto nemusejí aplikované náboženství příliš modifikovat.

Svoji kategorizaci dobra a zla používají ke sjednocení davů i ideologie. Komunistická ideologie má také v pojmech dobra a zla jednoznačnou kategorizaci. Má ji každá ideologie, i ta demokratická (současnou demokracii považuji za modernizovaný pokus o komunismus).

Výhodou jednoznačné kategorizace dobra a zla je sjednocení skupin a davů. K příslušné víře či ideologii se přidávají ti, pro které jsou stejné věci dobré a stejné špatné. Pojmy dobra a zla dávají i morální sílu bojovat a zabíjet. Všechny války a revoluce jsou vedeny v zájmu dobra útočníka. Útočník své dobro prezentuje jako dobro obecné - za boha, za spravedlnost, za národ, za rovnost, za demokracii...

Všechny ideologie se snaží svoji kategorizaci dobra a zla objektivizovat. Manipulace (výchova) začíná u pohádek a pokračuje ve škole. Dobro a zlo je dle ideologie transformováno i do zákonů a pravidel. Lidem je nepřetržitě vtloukáno do hlavy co je správné a co je špatné, diskuse je nepřípustná. Většině lidí to vyhovuje, pro mnohé se stává „páchání dobra“ smyslem života. Mnozí "dobro" vymáhají násilím.

Odlišné vnímání dobra a zla definuje nepřítele. Všechny ideologie se snaží v zájmu DOBRA nepřítele (příznivce ZLA) umlčet, někdy i zabít.