demokracie 1.0. - system error

Současná západní společnost přestává ekonomicko-společensky fungovat. Lidé si toho všimli a bouří se. Mediální ticho a politická ignorance šíření masových demonstrací ve Španělských a dalších evropských městech nezastaví. Nezastaví je ani policejní zákroky. Jsou totiž zákonitým důsledkem společenského vývoje.

Současný ekonomický systém vychází z konkurenčního boje, jehož cílem je akumulace majetku. Lidé zcela přirozeně touží získat majetek, který jim zajistí příjem, aniž by museli pracovat. Pohodlný život z kapitálových výnosů je společenským ideálem. Systém je velice motivační a efektivní pokud existuje prostor pro získávání nových zdrojů a růst spotřeby. Většina lidí snadno prodá svoji práci. Tvořiví lidé, kteří se nebojí rizik, mohou relativně snadno podnikat a plnit si svůj „americký sen“. Výsledkem je vysoká životní úroveň většiny občanů.

Mnohaletá akumulace kapitálu však zcela zákonitě vede k jeho koncentraci a efektivnějšímu využití. Ten kdo má více kapitálu bohatne rychleji. K efektivnímu využití kapitálu není zcela nezbytné využívat lokální pracovní sílu. Objem příjmů získávaných v investičních výnosů narůstá mnohem rychleji než příjmy z práce a výrobního podnikání.

Turbulentní trh statisíců nezávisle podnikajících subjektů, zaměstnávajících miliony lidí se postupně redukuje do podoby ekonomiky řízené finančními institucemi. Podnikání i soukromé investice jsou stále více závislé na rozhodování bank. Banky umísťováním investic (např. úvěrů) rozhodují, který podnikatelský záměr se bude realizovat (a kde se bude vyrábět). Ovlivňují i nákupy obyvatelstva (hypotéky, spotřební úvěry).

Společnost je však tvořena nejen lidmi s majetkem, ale velkým množstvím lidí bez majetku. Produkty a služby však spotřebovávají i nemajetní. Pokud nemohou prodat svoji práci, nastává problém, který vládnoucí elity vyřešily sociálním systémem. Sociální systém je však pouze dočasným řešením. Z dlouhodobého hlediska problém systému ještě více prohlubují. Celý sociální systém je financován ze zdanění práce. Vyšší náklady práce snižují její globální konkurenceschopnost. Globalizovaný kapitál proto stále častěji nakupuje práci v zemích, kde lze stejně kvalitní práci pořídit levněji. Chybějící prostředky si státy půjčují. Výnosy ze státních dluhopisů jsou vítaným rozšířením výnosů globalizovaného kapitálu.

Rostoucí výnosy z půjčených (investovaných) peněz je zapotřebí znovu investovat. Investoři hledají příležitosti k investicím po celém světě. Půjčují každému, kdo je dluhy i s úroky schopen splatit.

V západním světě zadluženost většiny subjektů dosahuje kritických mezí. Státy, lidé i firmy už předem slíbili věřitelům většinu svých budoucích příjmů. Další dluhy už nejsou schopni splácet. Růst životní úrovně hrazený z dluhů se proto zastavil, někde životní úroveň i klesá.

Politici integrováni v systému neznají žádné řešení situace a lidé si to stále více uvědomují. V rámci systému totiž řešení neexistuje. Další rozšiřování sociálních systémů, které prosazuje tzv. levice, naráží na problém financování. Navíc výrazně snižuje prodejnost práce na globálním trhu. Je také celkem logické, že všichni občané ze sociálních dávek žít nemohou.

Úspory a redukce sociálních systémů, které prosazuje tzv. pravice, oddálí finanční kolaps států. Důsledkem jsou miliony nespokojených lidí, kterým výrazně klesne životní úroveň, což má své důsledky. Lidé se budou bouřit, a náklady na potlačování nepokojů a kriminalizaci nespokojených mohou být vyšší než sociální výdaje. Z ekonomického hlediska je nejvýhodnější fyzická likvidace lidí, na kterých se už nedá vydělat. V některých Evropských zemích jsou „nepotřebných“ lidí miliony. V Číně jsou stovky milionů lidí, kteří jsou mnohem výhodnějším zdrojem kapitálových výnosů.

Evropští pracující budou úspěšným „zbožím“ pouze, když svoji životní úroveň přizpůsobí globálnímu průměru. Globálnímu průměru se nejvíce blíží Čína.

Současný tzv, demokratický systém se stal soutěží „politických podniků“ (politické strany), které realizují strategii svých investorů (globální a lokální kapitál). Zaměstnanci těchto „firem“ (politické strany) také neznají řešení, ale využívají situace k vlastnímu obohacení a okrádají nás všechny. 

Většina mladých lidí nemá kapitál a musí se živit prací, kterou stále hůře prodávají. Nepokoje šířící se ze Španělska jsou přirozeným důsledkem uvědomění si, bezperspektivní situace. Protestující chtějí změnu současného systému, ve kterém jsou občané zbožím bank a politiků.

 Narušení mediálního ticha: http://imcmedia.cz/?p=405

Pozn.: V ČR je situace poněkud jiná. V období ústupu totality (devadesátá léta) bylo možné snadno podnikat a bohatnout i z práce. Situace se zhoršuje zatím krátce (nové tisíciletí). Česká práce je vzhledem k nižším mzdám konkurenceschopnější než práce ve Španělsku. Míra korupce v ČR je však možná ještě horší.