Lhát je morální.

Když si lidé upřímně navzájem řeknou, co kdo chce (o co mu jde), mohou hledat řešení. Lidé však často neříkají, co je jejich přáním, čeho chtějí dosáhnout. Svoje přání se snaží maskovat. Deklarují klamné cíle. Jsou pokrytečtí a svému okolí lžou.

Lidská přání jsou často v rozporu s pravidly nebo jen všeobecně uznávanou morálkou. Napětí mezi lidským přáním a aktuální morálkou je u každého člověka různé. Jaká je vina člověka, který má přání v rozporu s morálkou? Jak má zabránit své mysli, aby si něco přála, po něčem toužila?

Právo a morálka mnoha lidem brání konat skutky ve shodě se svým přáním. Čím více je morálka vzdálena potřebám lidí, tím větší je ve společnosti napětí. Roste atmosféra nespokojenosti s pravidly v uspořádání společnosti. Následuje revoluční změna nastolující větší upřímnost a nová pravidla. Vytvoří se nová hierarchie, která za roky vyústí v neupřimnost předchozí společnosti.

I dnes se lidé stále častěji ocitají v situaci, kdy nemohou upřímně říci svůj názor. Buď z obavy aby se nezesměšnili nebo nebyli potrestáni. Neúpřimnost a pokrytectví způsobuje posun ve vnímání reality. Zkreslení zvyšuje chybovost rozhodování. Rostou náklady státu a firem. Společnost ztrácí výkon.

Upřímnost by vyvolala změnu pravidel. Lidé se změn pravidel bojí, proto raději lžou a předstírají. Změna pravidel je výhodná pro mladé, kteří ještě nejsou příliš pravidly svázaní. Starší využívají své postavení v hierarchii „loajality ke společnosti“, které si celý život budují. Změny by je o jejich výhody mohly připravit.

Chtěl bych žít ve společnosti, ve které je morální říkat a psát pravdu, ať už je jakákoliv. Vadí mi společnost, ve které je stále častějším prostředkem úspěchu obratnost ve lhaní.