Které společenské zřízení je nejlepší?

Komunisté vědecky zdůvodnili, že komunismus, demokraté většinově odhlasují, že demokracie.

Jsem přesvědčen, že nejkomplexnější analýzu společenských zřízení provedl Platón a Aristoteles. Přestože analyzovali tehdejší ústavy a tehdejší historii (cca 400 let př.n.letopočtem) dospěli k závěrům, které nejsou překonány dodnes. Následná historie totiž zcela potvrzuje podstatnou část zákonitostí, které Platón definoval v druhé části svého díla Ústava. Pokusím se zde prezentovat vlastní názor, přiznávám však, že ve výkladu budu z Ústavy hodně opisovat.

Existují čtyři základní typy uspořádání společnosti:

Ø      timokrtacie

Ø      oigarchie

Ø      demokracie

Ø      tyranie

Timokracie je vládou přiznaných elit. Tedy například vládou aristokratů, tedy rodin jejichž mocenské postavení je určováno původem. Celý stát je v podstatě jejich majetkem. Výhodou timokracie je odpovědná péče o stát s dlouhodobou perspektivou. Vládce, který stát vlastní se snaží zvýšit jeho hodnotu a prestiž, snaží se odkázat maximum bohatství svým potomkům. V rámci péče o stát se dobrý vládce obvykle stará i o „chudé“. Nevýhodou je případná nespokojenost lidí, kteří nemají „urozený“ původ. Nejvyšší hodnotou v timokracii je ČEST. Vládnoucí třídou jsou aristokraté.

Oligarchie je vládou největších boháčů. Podíl na moci vyplývá z míry bohatství. Výhodou oligarchie je nejvýkonnější ekonomika. Stát však bohatý být nemusí, základní bohatství je individuální. Nevýhodou systému je zcela zákonitá nespokojenost „chudých“. Člověk bez peněz nemá obvykle nárok vůbec na nic. Nejvyšší hodnotou v oligarchii je BOHATSTVÍ. Vládnoucí třídou jsou oligarchové.

Demokracie je vládou lidu. Podíl na moci uplatňuje lid prostřednictvím volených politiků a jmenovaných úředníků -„trubců“. Výhodou demokracie je pohodlí a maximální míra svobody. Ve společnosti jsou si všichni rovni. Nevýhodou systému je rozvrat veřejných financí. Lid si navolí takové politiky, kteří  jim rozdají nejvíce darů. Nejvyšší hodnotou v demokracii je SVOBODA. Vládnoucí třídou jsou trubci (politici a vysocí úředníci).

Tyranie je vládou jednotlivce, či úzké skupiny. Moc prosazují pomocí silových složek –armády a policie. Výhodou tyranie je efektivní výkon státu a zcela transparentní pravidla. Nevýhodou tyranie je nesvoboda a ztráta osobní aktivity občanů. Nejvyšší hodnotou v tyranii je POSLUŠNOST (vyplývá ze strachu).

Všechny typy společenského zřízení v sobě obsahují imanentně zákonitosti, které způsobí jejich zánik. Typy společenského uspořádání se mění jednosměrně a cyklicky: -timokracie-oligarchie-demokracie-tyranie-timokracie-oligarchie. Vnější vlivy mohou proces urychlit a některé typy společenského zřízení mohou být v konkrétní zemi přeskočeny.

Timokracie zaniká proto, protože zákonitě roste podíl neschopných aristokratů podílejících se na moci. Naopak mezi lidem se zákonitě objevují schopnější, kteří bohatnou. Přes bohatství získávají nejbohatší podíl na moci a postupně, či revolučně ji přebírají. Společnost se transformuje na oligarchii.

Nekompromisní touha po bohatství v oligarchii ohrožuje na životě méně schopné občany. Zprvu jsou vzpoury lidí, kteří již nemají co ztratit potlačovány násilím. Postupně, či revolučně je však nastolen kompromis, který umožní „chudým“ podíl na moci. Společnost se transformuje na demokracii.

Rozšíření maximální svobody na všechny občany v demokracii způsobuje rostoucí podíl „chudých“ na moci, který vyúsťuje ve všeobecném ničím nepodmíněném volebním právu. Většinový lid zcela zákonitě zjistí, že si může navolit politiky, kteří jim rozdají statky zadarmo.“Bohatí“ jsou stále více okrádáni trubci (politici+úředníci), kteří jejich statky rozdávají lidu a sobě. Trubci slibují i rozdávání statků, které stát není schopen získat. Chudí i bohatí se cítí ohroženi. Chudí proto zvolí trubce, který jim slíbí statky za každou cenu, případně ho ustaví revolucí. Vůdčí trubec se stává diktátorem (tyranem) a nastoluje tyranii.

Vláda diktátora, založená na strachu u něj vyvolává pocit nedůvěry k okolí. Proto diktátor ustavuje do nejvyšších úřadů své rodinné příslušníky. Potomci diktátorů se postupně stávají novou aristokracií. Nechtějí být obklopeni vystrašenými lidmi a redukují atmosféru strachu. Tyranie pozvolna přechází v timokracii.

Cyklus se tedy uzavírá.

Reálné společnosti nejsou zcela vyhrocené a jsou mnohdy jejich hybridní kombinací. V moderním světě se různá společenská zřízení vzájemně ovlivňují, což celý proces změn urychluje.

V USA donedávna vládlo hybridní uspořádání demokracie a oligarchie. V evropských zemích byla vláda oligarchie vystřídána demokraciemi na přelomu 19 a 20st. V Rusku došlo v r.1917 k přímému přechodu z oligarchie do tyranie. Bylo to způsobeno zejména strachem z agresivní obrany oligarchie v 19st. V meziválečném Německu si lidé zvolili diktátora Hitlera. Sovětští diktátoři ovlivňovali i okolní státy a proto si lidé v poválečném Československu také navolili svého diktátora.

Pád tyranií v „sovětském bloku“ byl urychlen působením západních demokracií, ve kterých měla vliv i oligarchie. Na Kubě a v Severní Koreji nastupují první generace rodových vládců. V Číně přešla tyranie přímo k oligarchii. Dnes se Čína postupně stává pilířem světové oligarchie, která měla dosud největší podíl na moci v USA. Rusko se postupně vymanilo z vlivu západních demokracií a moc si v něm upevňuje ruská oligarchie.

Demokracie v západní Evropě se cítí ohrožena, veřejné finance jsou v rozvratu a hrozí eskalace chudoby. Trubci proto vytvořili Evropskou unii, která má chránit „práva obyčejných občanů“. Svým byrokratickým uspořádáním je EU potenciální platformou pro nastolení nové tyranie.

Pokud mám tedy odpovědět na otázku z úvodu,“Které společenské uspořádání je nejlepší?“ odpovídám žádné.

Vše totiž záleží na konkrétních podmínkách a situaci a především také na tom, kdo na tuto otázku odpovídá. Zákonitosti jsou však natolik silné, že je lze těžko zvrátit. Žádné společenské zřízení nemůže nikdo trvale udržet. Zánik každého je zcela nevyhnutelný.

Po změně každého společenského zřízení dochází zpočátku obvykle k výraznému zlepšení situace ve státě. Výhody nového uspořádání se však vždy vyčerpají. Doba trvání společenského zřízení a jeho úspěšnost vyplývá z mnoha faktorů, rozhodující je mentální úroveň obyvatel a elit. Celková dosahovaná výkonnost ekonomiky je pro stabilitu a uchování společenského zřízení zcela rozhodující.