Sochy boha Slunce

V prostředí, ve kterém žijeme se odehrává mnoho dějů. Baví mne vše pozorovat a uvědomovat si příčiny a následky.

Po vlhkém ránu jsem viděl kapičky rosy na trávě a mlžný opar nad lesem. Slunce se brzy vyhouplo výše a zalilo vše svými paprsky. Mlžný opar se zahustil a v téměř bezvětří stoupá vzhůru. Sedím u rybníka a uvědomuji si, kolik je v něm vody. Pozoruji hráz, která je překážkou bránící vylití rybníka. Hmotnost vody v rybníce je obrovská, jsou to desítky tun vody. Hráz musí být pevná, aby vodu udržela.

Koukám na mohutný oblak vznášející se ve výšce několika kilometrů. Uvědomuji si, že ten oblak je tvořen vodou. Velkým množstvím vody. Možná větším množstvím vody, než je v tom rybníku.

Sluneční záření má obrovskou sílu. Poměrně snadno dokáže za chvíli zvednout ze země stovky tun vody do výšky několika kilometrů. Líbí se mi pozorovat Slunce při této práci. Koukám jak své dílo dosochává větrnými poryvy. I vítr uvádí do pohybu sluneční záření. Je to také sluneční nástroj.

Při pohledu pod nohy si uvědomím, že i ta hlína je dílem Slunce. Vše co kolem sebe vidím čerpalo energii ze Slunce. Jen ta hmota, ze které je to vše uplácáno pochází z nějaké hvězdy, která má už svůj život za sebou. Slunce tak sochá své dílo z trosek svého většího předchůdce, který musel dozrát a zaniknout jako explodující supernova.