Příběh kosmického pilota - 1.incident

Před každou cestou cítím mírné napětí. Chci si vydělat na boží mandorlu, a to není jen tak. Moje kosmická loď nepatří zrovna k nejmodernějším, a já s ní létam na samé hranici možností.

Už mám vše připraveno. Náklad je řádně ukotven a rozmístěn. Standardní cestovní program jsem upravil. V kritických místech poletím i 0,2 c, výrobce lodi doporučuje maximálně 0,1c.

Startuji. Všechny čtyři sférické gyroskopické rotory (SGR) se přestávají líně povalovat a pozvolna zvyšují otáčky.

SGR je v podstatě koule, v jejímž středu se nachází přepínací sběrnice elektromagnetických cívek. Povrch koule tvoří 144 přepí

natelných elektromagnetů. SGR se vznáší v magnetickém poli, které indukují elektromagnety statorového pouzdra. Cívky statorového pouzdra jsou napájeny elektrickou energií, ta se elektromagneticky indukuje i do cívek SGR. Řídící software promyšleně přepojuje, propojuje a přepíná všechny cívky. Software tedy elektromagneticky ovládá gyroskop a přes jeho moment setrvačnosti se opírá do gravitačního pole Vesmíru. Všechny čtyři SGR jsou umístěny ve vrcholech protáhlého čtyřstěnu (modernější lodě používají pravidelný čtyřstěn). Hlavní SGR je od třech vyrovnávacích vzdálen, má nejvyšší výkon, stejný jako všechny tři vyrovnávací SGR dohromady. Statory všech SGR jsou pevně propojeny příhradovou konstrukcí, tvoří nosný rám kosmické lodi.

Celá loď se chvěje v důsledku rostoucích otáček SGR. Motory signalizují náběh do pracovních otáček. Brzy se ke chvění přidává prudké zhoupnutí doprovázené skřípěním a praskáním. Celá konstrukce lodi se napíná a namáhá, odrážíme se od hlavního SGR. Výkon se postupně přenáší na tři vyrovnávací SGR a nabíráme rychlost.

Kosmická loď poháněná SGR se pohybuje Vesmírem podobně, jako když hodíte roztočenou sekyrku. Hozená sekyrka se v

šak na rozdíl od kosmické lodi pohybuje pasivně. SGR přenášejí na rám lodi kroutící moment a celý pohyb v gravitačním poli aktivně řídí. Moje loď je dlouhá asi 800 metrů, při normálním letu se otočí přibližně za minutu. 

Zrychlování lodi se uvnitř obytné části příliš neprojevuje. Řídící software synchronizuje rotační pohyb se zrychlováním. V obytné části působí dostředivá síla rotace lodi proti setrvačné síle zrychlení. Konstrukce lodi, na opačné straně je však o to více silově namáhána, tam se obě síly sčítají.

Na rozdíl od vržené sekyrky těžiště lodi se posouvá mechanicky i elektronicky. Uvnitř rotaci prakticky nevnímáte. Let v kosmické lodi svým pohupováním připomíná plavbu na moři. Nikdy se totiž nepodaří vyvažovat všechny setrvačné a gravitační síly.

Získání potřebné rychlosti trvá přibližně 15 dnů. Míříme si to pěkně blízko k černé díře, její gravitace mi umožní efektivní manévr. Ušetřím spoustu paliva, což je nutnost. Palivo pro nenasytný reaktor je drahé. Takhle blízko černé díry mohou bezpečně létat modernější lodě. Vím však, že bez rizika se nedá na přepravě pořádně vydělat. Pevně věřím, že má loď má na víc a vše také zvládne. Získal jsem pěknou zakázku od bohů, teď už stačí dodržet termín dodání a nezničit náklad.

Černá díra už pěkně táhne, motory jen vyvažují rotaci a odpočívají. Jedeme z kopce, skřípění a praskání trupu lodi pozvolna zintenzivňuje. Černá díra svojí gravitací postupně zakřivuje naši letovou dráhu. Vše probíhá normálně, tak jak jsem už zvyklý. Černou díru míjíme, průlet v jejím gravitačním poli nás zrychlil až na 0,2c. Namáhání motorů a lodi se uklidňuje, krásně si houpavě plujeme. Už si to míříme k další černé díře.

Druhý manévr provádím v uctivé vzdálenosti. Pro dodržení optimální trasy v koridoru však musím měnit gravitačně pohodlný směr. Rychlost lodi není problém, horší je to s manévrováním při této rychlosti. Motory postupně zvyšují otáčky nad doporučené hodnoty a zabírají. Loď se naříkavě vzpíná a manévr začíná.

Celá loď se otřásá vibracemi. Rám lodi se napíná a naříkavě skřípe. Všechny motory se střídavě opírají o gravitační pole maximální silou. Mírné pohupování přechází ve zběsilé náklony přecházející od drtivé zátěže až k beztížným stavům. Nečekané prudké škubnutí mne zaskočilo. Nastalé ticho a mírné, ale velice rychlé houpání,  nevěstí nic dobrého. Po pár vteřinách už vím, že se manévr nezdařil. Vzpěry jednoho z vyrovnávacích SGR jsou poškozené, geometrie lodi je narušena. Záchranné programy uvolnily zátěž motorů. Pokračování v manévru by konstrukce lodi nemusela vydržet. Řítíme se neřízeně kosmickým prostorem.

Začíná souboj s časem. Musím co nejrychleji upravit program ovládání všech SGR. Chce to klid, i s poškozenou lodí lze manévrovat, jen je to trochu složitější. Loď se teď zmateně motá a volně řítí prostorem. Už je mi jasné, že s termínem doručení zásilky bude problém.

Postupně vyhodnocuji všechny informace. Nedokončený manévr nás nasměroval zcela mimo trasu. Naše manévrovací schopnosti jsou omezené. Narušená geometrie nepředstavuje zásadní problém, stačí dobře přeprogramovat synchronizaci všech SGR. Horší je to s výkonem. Poškozené vzpěry zmenšují tuhost lodi. Budu muset manévrovat pozvolna a opatrně. Teď zbývá najít nějaké gravitačně vhodné prostředí, loď přibrzdit a nasměrovat požadovaným směrem.

Vyhodnocení gravitačního prostoru, do kterého se řítíme není příliš povzbudivé. Přede mnou je celkem rozsáhlý prostor gravitačního prázdna. Poměrně blízko je nějaká hvězda, jejíž gravitace by mi pomohla ke snížení rychlosti a návratu do plánované trasy. Hvězda je však součástí rezervace. Má planetární systém s nějakým životem. Na jedné planetě je tam humanoidní civilizace, zcela závislá na hvězdě. Když tam provedu svůj záchranný manévr, změním dynamiku planetárního systému. Manévrovat v takovém prostředí je zakázané, mohl bych tamní život výrazně modifikovat, případně zcela zničit.

Když hvězdu jen minu, čeká mne rozsáhlý prostor gravitačního prázdna. Než doletím k nějaké pro manévrování vhodné hvězdě, ztratím spoustu času. Navíc mě to bude stát spoustu paliva. Je tam i spousta dalších rizik.

Brzdný a korekční manévr v gravitačním prostředí blížící se hvězdy se mi zdá stále lákavější. Všechny výpočty potvrzují, že lze vše zvládnout bezproblémově. Co se může stát? Vypadá to, že bych s tou hvězdou trošku „zacvičil“. Jen nepatrně ji ovlivním. To přeci nemůže být problém.

Naprogramování byla hračka, manévr se zdařil a byl jsem zpět na trase. Můj incident však nezůstal bez povšimnutí. Brzy jsem byl zatčen, pro poškozování cizího majetku. Prý jsem tam vyhubil 10 miliard nějakých humanoidů. Brzdným manévrem jsem rozkolísal hmotu hvězdy a nepatrně vychýlil pohyb planet. Na obydlené planetě prý začala vařit voda a zcela se změnilo klima.

Chápal jsem, že to někomu vadí. Nicméně si myslím, že mám na práci důležitější věci, než brát ohledy na nějaké primitivní tvory, kteří jsou závislí na blbé hvězdě. Když jsem sloužil v armádě, kolonizovali jsme mnohem vyspělejší civilizace. Fakt jsem nechápal, proč tohle někdo řeší. Vyšetřovací komise však měla jiný názor. Vzali v úvahu i fakt, že to nebyl můj první „vroubek“.

Odsoudili mě k výchovnému trestu. Teď tady na Zemi musím prožít pár životů v lidských tělech. Prý, abych pochopil, co jsem zničil. Nakonec je to celkem i zábava, ale strašně mě vytáčí, jak se ti lidi berou příliš vážně.