Žijeme v zemi, která je členem NATO. Z pohledu nečlenských zemí, je NATO vojenským útočným uskupením, které plní zájmy vlády USA. Pod vylhanými záminkami napadáme ostatní země a připadá nám to zcela normální.
Jednou z prvních zemí, které otevřeně popisují současný stav světa, byl a je Irán. Tato země nikoho nenapadla, ani neohrožovala. Přesto na Irán USA uvalili sankce a přiměli k nim i ostatní. USA Iránu sestřelili civilní letadlo, podporovali Sadáma Husajna v útocích na Irán, organizovali v Iráku převrat a zabíjejí jaderné vědce.
Připomeňme si, že Irák byl dvakrát napaden pod prokazatelně vylhanými záminkami. Lži zdůvodňující vojenskou agresi byly vytvářeny zcela záměrně. Ve vojenských operacích bylo v Iráku zabito přes milion lidí. Vojenský útok a následná okupace zemi natolik destabilizovaly, že tam lidé umírají dodnes a před válkou prchají i do Evropy.
Dříve utíkali uprchlíci z napadených zemí do Sýrie, která také nikoho nenapadla. Prezident Asad se však znelíbil USA a Turecku, proto následovaly dodávky zbraní a ozbrojenců, kteří zemi také rozvrátily. Země kde byla před deseti lety vyšší životní úroveň, než u nás se díky těmto vnějším zásahům zmítá ve válečném konfliktu také.
Napadení Afganistánu bylo zdůvodněno skrýváním Usámy Bin Ládina. U nás možná lidé věří, že byl v té době ještě na živu, nikdo to však nikdy neprokázal. Pohádka o zásahu v Pakistánu a vhození mrtvoly Usámy do moře, se jeví velice málo pravděpodobná. Zpochybňování pohádky o teroristickém útoku z 11.9. v zemích mimo EU není ani příliš nutné. Lidé, kteří žijí v napadených nebo napadením ohrožených zemích, vůbec nepochybují o tom, že vláda USA lže, a ani jim nikdo nemusí prokazovat, že fyzikálně a staticky je oficiální verze pádu budov nesmyslem.
I u nás řešíme „naše hrdiny v Afganistánu“. Většinou si vůbec neumíme připustit, že Afganistán byl námi (NATO) vojensky napaden a dobyt a naši vojáci střeží dobytá území.
S odstupem času se začínají ukazovat i falešné záminky pro napadení Libye. Vyhlášení bezletové zóny bylo pokryteckým označením pro bombardování, které paralyzovalo chod státu. Nad brutálním zabitím Muammara Kadáfího (narvali mu ocelovou tyč do konečníku) jásala i současná kandidátka na prezidentku USA. Statisíce uprchlíků ze severní Afriky, kteří nacházeli azyl v Libyi, dnes prchají do Evropy.
Výsledkem naší činnosti (agresí na kterých se přímo i nepřímo podílíme) jsou rostoucí počty uprchlíků. Ve společnosti probíhají diskuse o uprchlících a evropské státy se pokouší o různá řešení jak přijímat či nepřijímat uprchlíky. Málokdo si však uvědomuje, že je to jen začátek a žádná opatření nebudou stačit, až jich budou miliony.
Média vytvářejí obraz islámských fanatiků, proti kterým je zapotřebí bojovat. Někteří spatřují příčinu problémů v Islámu. Ve skutečnosti je však Islám pouze platformou, která umožňuje sjednocení a obranu před vnějším agresorem. Jsem přesvědčen, že podobnou roli by sehrála jakákoliv jiná víra, pokud by v oblasti dominovala.
Lidé žijící v námi napadených, rozvrácených či ohrožených zemích si stále více začínají uvědomovat bezvýchodnost své situace. Nemohou žít po svém, musí se nám (zájmům USA korporací) podřídit, musí se dělit o zdroje. Jinak je napadneme a přinutíme k tomu násilím. Vidí, že nešíříme žádnou demokracii, ale jen byznys ropných společností. Pokud vláda s korporacemi spolupracuje, může být klidně totalitní až otrokářská. Naším spojencem je například Saudská Arábie, která nyní bombarduje sousední Jemen, kde nahradili v zabíjení USA Drony.
Nesmíme se proto divit, že se lidé pocházející z těchto rozvrácených zemí rozhodnou s námi bojovat. Klidně se mohou narodit i v Evropě. Když si uvědomí, co se děje, pochopí, že jejich původní země jsme zničili a ničíme další. Že považujeme za normální lhát a útočit. Bombové útoky nemusí být dílem fanatiků, ale rozhodnutím lidí, kteří si zoufalou situaci uvědomují – "pokud se muslimům nepodaří zničit agresory (NATO), tak je svobodně žít nenecháme." Hrozbou pro nás je, že si jich začíná uvědomovat stále více.
Už po útoku na Irák jsem současný vývoj předpokládal a popsal zde: Islamastát. V tehdy smyšleném příběhu předpokládám existenci Islámského státu i na našem území. Lze takovému vývoji zabránit?
Možná lze, myslím si, že existují dvě varianty:
a)Přiznat si skutečný stav, vyšetřit válečné zločiny a odsoudit jejich viníky, odsoudit ty agrese, omluvit se a deklarovat, že v nich nebudeme pokračovat. Přijímat uprchlíky a pomáhat jim v řešení, které umožní znovu stabilizovat situaci v jejich domovině. Doufat, že nám uvěří a přestaneme pro ně být hrozbou.
b)Nadále obhajovat naši agresivní politiku a regulovat příjem uprchlíků. Obhajoba našich agresí vyžaduje vyvyšování se nad lidi z těch zemí. Synchronně proto roste nenávist k „nepříteli“. Na druhé straně však poroste i ambice nás zničit. Předpokládám, že by vlády nakonec pod tlakem zmanipulované (vystrašené) veřejnosti nařídili potápět lodě i s uprchlíky.
Předpokládám, že jiná řešení povedou k naší porážce Islámským státem, který se nejspíš spojí s Tureckem.
Pro větší pochopení situace doporučuji poslechnout si projev Muammara Kadáfího v OSN, možná pochopíte, proč musel zemřít.
