Neviditelná ruka trhu skutečně funguje. Působí směřování všech vzájemných vztahů k maximální efektivitě. Jejím základem je redistribuce zdrojů mezi účastníky trhu, na základě tržní úspěšnosti.
Neviditelná ruka trhu působí ekonomicky, ale má společenské důsledky. Při důsledném uplatňování trhu na život společnosti nastává celá řada závažných problémů. Trh zcela přirozeně odvrhuje nefektivní ekonomické subjekty. Důsledná aplikace trhu činí z člověka také ekonomický subjekt, který má životní náklady a nějakou schopnost získávat peníze. Lidé nemají stejné schopnosti a stejné bohatství. Existence ekonomicky ztrátových jedinců je zcela přirozená. Při důsledném přerozdělování pouze trhem se „ztrátoví“ jedinci ocitají bez zdrojů. Problémy s přístupem ke zdrojům mají všichni neúspěšní účastnici trhu. Čitým tržním řešením by byla fyzická likvidace ekonomicky neefektivních. Neřešení společensko-sociálních důsledků tržní soutěže vede zcela zákonitě k sociálním bouřím.
Problém na trhu neúspěšných částečně řeší charita. V průmyslové společnosti už charita nestačí a proto si lidé prosadili státní sociální redistribuci.
Funčnost neviditelné ruky je omezována i samotným trhem. Konkurenční výhoda kapitálové převahy neustále urychluje koncentraci kapitálu. Příležitosti k úspěchu v podnikání ubývají (jak za Baťi ševci). Důsledkem je likvidace střední třídy a unifikace produktů. Celý trh směřuje ke stále větší koncentraci vlastnictví, která je posilována pozitivní zpětnou vazbou. Celý trh směřuje ke koncentraci vlastnictví do rukou jediného vlastníka. Nyní ovládá většinu všeho světového majetku 147 bank.
http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0025995
Propojení politiky a byznysu je v kapitalismu zcela přirozené, v kapitalismu vládne buržoazie. Politici spolu soupeří v nákladných kampaních, aby následně řešili nevýznamné niance nezpochybnitelného systému. Vzhledem k tomu, že stát vytváří prostředí trhu je ekonomický vliv na stát nejvíce efektivním způsobem dosahování zisku (změnou pravidel a rozhodnutí ve svůj prospěch).
Ve vyspělých kapitalistických státech vlády ovládá většinou globální kapitál (vlastníci bank), u nás místní ekonomické mafie. Není to žádná konspirace, ale přirozený důsledek vlivu peněz na chování lidí (touha po zisku).
Důsledkem použití politiky k dosahování ekonomických cílů jsou různé zákony, opatření rgulace. Například opakované prodloužování kopírovacího monopolu, důchodové reformy (kapitálové životní pojištění), EU předpisy, subprime hypoéky.
Ovlivňování je i přímo na úrovni výdajů (např. Temelín pro Westinghouse, solární panely, dálnice, armádní nákupy).
Vždy se najde nějaká ušlechtilá myšlenka, které poskytne politické zdůvodnění pro plánovanou byznys akci.
Základním problémem svobodného trhu je, že existuje pouze v účebnicích. Vztahy v lidské společnosti nejsou pouze ekonomické. Bez funkční ekonomiky však nemůže lidská společnost existovat. Tržní prostředí je účinným motivačním způsobem přerozdělování, bez kterého se úspěšná ekonomika zřejmě neobejde. Je však důležité nezapomínat, že je prostředkem a nikoliv cílem.
